1. Příběh pro prvňáčka
„Běž a uč se být užitečná.“
Děda Michael seděl pod stromem a zdálo se, že podřimuje. Anežka a Jozífek pozorovali slimáka na spadlém ovoci. Byli trochu smutní, společný čas končí a ještě je tak krásně.
Anežka půjde poprvé do školy. „CO JI ČEKÁ, CO SE ZMĚNÍ, ZVLÁDNE TO?“, to se jí honilo hlavou. Na jaře byla s maminkou u zápisu. Od té doby na to musí myslet. Přiznává si, že je i trochu pyšná – UŽ NEBUDE MALÁ HOLKA, UŽ BUDE ŠKOLAČKA a to má přeci váhu.
Najednou se Anežka lekla. Přímo k Josífkovým nohám spadlo jablko. Děda Michael se vzbudil. „Dědo, já už půjdu do školy“, řekla Anežka. „To já přeci vím“, broukl rozespale děda. „Snad bys nechtěla být pořád doma a hrát si s panenkou. Jít do školy je nový krok v životě, budeš mít nové kamarády. My s Frantou a Václavem se scházíme 65 let a máme společné vzpomínky a podobný pohled na svět“.
Jozífek zvedl ze země jablko a podal ho dědovi. Ten jablko příčně rozkrojil. Vidíte, zralá hnědá semínka! Už ho maminka jabloň pustila do trávy. Jakoby říkala: „BĚŽ A BUĎ UŽITEČNÉ“. „Mně zase zrají zuby“, smála se Anežka a ukazovala dědovi nový zub. „Tak vidíš, běž a uč se být užitečná. Naučíš se číst, psát, počítat a přemýšlet o světě a o sobě.“ „Dědo, co je to být užitečný?“, vzdychla Anežka. „No, kdybys byla jablko, tak to, že můžeme mít mošt nebo koláč. Ale užitečnost člověka je mnohem, mnohem širší. Nejdřív ale musíš objevit, co ti dobře půjde, co tě bude bavit a čím můžeš ostatní obdarovat. Na to je dobrá škola.“ Děda s námahou vstal: „A teď dost řečí, posbírejte ta jablíčka do koše, ať nám může babička udělat štrůdl. Přece je nenecháme vosám a slimákům.“
Autorka článku, Daniela Votavová, waldorfská pedagožka, přeje všem budoucím prvňáčkům šťastné vykročení!
2. V tomto článku bych chtěla krátce popsat cíl waldorfské pedagogiky.
Učitelé ve waldorfské škole a nyní již stále více učitelů v klasických školách se snaží o výchovu a vyučování, které je otevřené tématům současného světa, které rozvíjí rovnoměrně dětskou mysl i duši a tělo předkládáním podnětů odpovídajících věku, potřebám a schopnostem dítěte. Učitelé vedou děti s vědomím duchovních skutečností, které jsou základem našeho pozemského života, i když o nich v běžném denním programu nemluví. Cílem waldorfského vzdělávání je harmonicky rozvinutý člověk, který si uvědomuje sám sebe a své schopnosti, pečuje o své tělo a duši, respektuje druhé, dovede spolupracovat a soucítit, má vztah k přírodě a umění.
Tyto dovednosti a schopnosti si žáci waldorfské školy postupně rozvíjejí, jak procházejí vnitřními zážitky z četby a aktivní účasti ve výuce a uměleckých činnostech, např. při malování, kreslení, zpěvu, hře na hudební nástroje, tanci, řemeslech a společenských setkáváních s dospělými a staršími lidmi při oslavách svátků a pobytech v přírodě, při práci pro obnovu přírody, táboření a návštěvách kulturních akcí a památek.
Žáci waldorfské školy procházejí školními předměty, stejně jako žáci v klasické základní škole (český jazyk, matematika, cizí jazyk, přírodopis, fyzika, chemie, aj.), ale výuka je vedena v epochách, zážitkově, prakticky, vlastním pozorováním, odvozováním, takže často jde do větší hloubky a souvislostí a pro děti je podávána přístupněji. Navíc jsou ve waldorfské škole další předměty, hlavně více čtení příběhů, dramatické výchovy a uměleckých, řemeslných a pohybových předmětů, které rozvíjejí manuální dovednost dítěte. Tyto předměty a aktivity naplňují vnitřní prostor dítěte radostí z tvorby a hrdostí na svá díla a také zábavou a povznášejícími zážitky a pocity sounáležitosti při sportu, uměleckém projevu a na výletech. Jde o vnitřní prožitek, který je důležitý.
Z tohoto základu pak mladý člověk může čerpat ve svém dospělém životě a mít vlastní úsudek dle vnitřního spojení se sebou samým, se svým vnitřním já.
Waldorfská pedagogika je často nazývána pedagogikou lásky, neboť učitelé si jsou vědomi toho, že před sebou mají děti, které každé přišlo se svým specifickým osudem, schopnostmi a slabinami, určitým rodinným zázemím. Waldorfský učitel je průvodcem, který by měl rozeznat a pomoci rozvíjet specifické schopnosti dítěte, vést ho k rozvoji vůle, cítění a myšlení a dát mu pocítit, že je milováno a přijímáno takové, jaké je a že je nedílnou součástí společenství třídy a školy. A tímto pevným základem mu pomoci naplnit jeho osud.
– Irena Horáková, třídní učitelka v budoucí první třídě s waldorfskou pedagogikou
Další informace o waldorfské pedagogice, o zapojení rodičů do výukového procesu waldorfské školy, o historii waldorfských škol můžete najít zde:
Odkazy:
https://www.waldorf.cz/waldorfska-pedagogika/
https://www.waldorf.cz/waldorfska-pedagogika/caste-otazky/
Dovolím si připomenout jednu méně atraktivní stránku waldorfské školy: waldorfská škola aktivně omezuje používání mobilů a elektronických přístrojů s obrazovkou v dětském věku a žádá to od rodičů, protože čas strávený u obrazovek dětem chybí pro rozvoj smyslů, dovedností a pro získávání zkušeností v reálném světě.
O vlivu mobilů na děti:
https://www.maminka.cz/clanek/deti-by-nemely-mit-mobily-nevede-to-k-nicemu-dobremu-rika-neurolog
http://www.pedagogicke.info/2019/01/martin-jan-stransky-mobily-do-skoly.html